Jan Neruda L. Mazáč, 1927, původní nakladatelská celoplátěná vazba, svazek X., v přední části obálka J. Goth (viz další náhled), 256 stran, krásný stav.
Arnošt Czech z Czechenherzu Národní nakladatelství, 1941, edice Česká lyrika, sv. 1. Původní brož s obálkou, 30 stran, dobře zachováno. Ilustrace Ludvík Zenotti.
ilustrace: Ludvík Zenotti
Julius Zeyer Čs grafické unie v Praze, 1935, barevným hlubotiskem, ilustrace Artuš Scheiner, původní celoplátěná vazba, krásný stav. Julius Zeyer (26. duben 1841 Praha – 29. ledna 1901 Praha) byl český prozaik, dramatik a básník, přední představitel lumírovské generace. Rovněž je označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků či předchůdce dekadentů - dekadence. Náměty čerpal nejčastěji z dávné historie, mytologie, bájí a pověstí, a to nejen českých, ale i evropských - především starogermánských, starorománských a slovanských. V jeho díle se také často objevuje motiv silného, citového přátelství mezi muži (např. Román o věrném přátelství Amise a Amila) a až eroticky laděné popisy krásy mladých mužů (např. Vyšehrad, úvod Ondřeje Černyševa nebo postava Inulta ze Tří legend o krucifixu). Na základě těchto faktů a pečlivého rozboru jeho díla došla řada literárních vědců a historiků k závěru, že Julius Zeyer byl homosexuál , gay. Této teorii nasvědčuje i Zeyerova osobní korespondence, v níž se opakovaně zmiňuje o jakémsi svém velkém a strašném tajemství, o svých pocitech osamělosti, smutku a vyděděnosti ze společnosti. Pravdou je také to, že se nikdy neoženil a není ani známo, že by měl vážný partnerský vztah se ženou.
André Maurois Symposion, 1924, celoplátěná zdobená vazba, velmi drobné odřeniny ve hřbetu u hlavy i paty, jinak pěkný stav. Upravil a autor obálky navrhl Cyril Bouda. Součástí pěkné exlibris, volný list.